Úvaha o životě

Já věřím, že každý člověk je svému životu strojvůdce. Někdo se celý život snaží, vzdělává a dře, aby až ta příležitost půjde okolo, mohl ji chytit. Někdo zavírá oči před blížící se bouří, a přestože ho všichni okolo přesvědčují, že je přece jasné, že ta bouře bude zlá a že by se měl před ní ochránit...z nepochopitelného důvodu vyhledá to nejnebezpečnější místo s vírou, že jemu se přece nic nemůže stát, nebo že bude vždy někdo na blízku, kdo ho z toho vytáhne. Někdo má hodně štěstí a stokrát se opravdu nic nestane, stokrát ho z průseru někdo vytáhne. ale možná, že když si neumíme svého štěstí vážit, jsme  pyšní a arogantní, i to štěstí, nebo boží ochrana - jak chceš- už proště nepříjde. Místo toho, abychom se zamysleli, kde jsme udělali chybu, proč jsme v situaci, ve které nám není dobře, místo toho hledáme kolem sebe viníky a tváříme se jako oběti a chudáci. Kdo nechce být chudákem, nechce aby ho okoli litovalo a nikdy to nikomu nedovolí...svým postojem, optimismem a bojovností vše zvládne, ze svých chyb se ponaučí a příště půjde jinou cestou. My většinou vidíme úspěšné (nebo neuspěšné lidi) až v tomto bodu. Nevidíme cestu, kterou urazili, co vše museli zvládnout, co museli obětovat, nebo naopak co přehlíželi, nad co se povyšovali, aby byli tam, kde jsou. Vidíme jen výsledek a potom říkáme:Ten se má, nebo Ten se nemá. Ale nevidíme víc! Proto nesuďme, každý má svůj život a jednou se budeme moci ohlídnout a jen my sami budeme vědět.